Únor 10, 2020

Mimořádné vydržení

Mimořádné vydržení

Vlastnické právo je druhem absolutních majetkových práv působících vůči každému (erga omnes). Dalšími právy zařazenými zákonem do této skupiny věcných práv jsou držba a věcná práva k cizím věcem. Vlastnictví se považuje za nejsilnější věcné právo, což plyne z ukotvení jeho ochrany již na ústavní úrovni, konkrétně v čl. 11 LZPS.

 

Jedním ze způsobů pozbytí vlastnického práva původním vlastníkem a jeho současného nabytí novým vlastníkem je vydržení vlastnického práva, označované právní teorii za originární způsob nabytí vlastnictví.

 

Institutem vydržení se občanský zákoník zabývá v rámci svých ustanovení § 987 – § 1010 (týkajících se držby jako jedné z podmínek nabytí vlastnického práva vydržením), jakož i v rámci § 1089 – § 1098 (podmínky vydržení).

 

Zákonodárce zařazením tohoto institutu do právního řádu vytvořil možnost získat vlastnické právo k věci nezávisle na vůli předchozího vlastníka, a to přeměnou držby ve vlastnické právo, čímž ve své podstatě dochází k harmonizaci stavu faktického se stavem právním.

 

Z výše uvedeného je zřejmá zásadní povaha vydržení ve vztahu k ochraně vlastnického práva. Proto, aby nedocházelo ke svévolnému zneužívání tohoto právního institutu podvodnými převody vlastnických práv, zákonodárce stanovuje poměrně rigidní soubor předpokladů platnosti vydržení. Mezi tyto legislativní požadavky zařazujeme (i) způsobilý předmět vydržení (občanský zákoník výslovně zakazuje vydržení tzv. osobních práv); (ii) držba (legitimním předpokladem vydržení je jen ta držba, kterou je možné považovat za řádnou, poctivou, pravou a nepřetržitou); a (iii) dostatečná vydržecí doba.

 

Standardní délka vydržecí doby, po kterou zákon vyžaduje existenci řádné, poctivé a pravé držby, aby mohlo dojít k nabytí vlastnického práva vydržením, činí 3 roky v případě vydržení vlastnického práva k movité věci a 10 let pro vydržení vlastnického práva lpícího na nemovitosti. Pro případ, že vydržitel není schopen doložit právní titul držby, jedná se o tzv. mimořádné vydržení, u kterého zákonodárce zdvojnásobil uvedené vydržecí doby na 6 let v případě věcí movitých a 20 let pro nemovitosti. Vydržecí doba se staví, existují-li zákonem předpokládané překážky. Důvody stavení vydržecí doby jsou uvedeny v § 1094 a v § 1098 (vydržení se staví po dobu trvání vztahu mezi manžely navzájem; mezi osobami žijícími ve společné domácnosti; mezi zákonným zástupcem a zastoupeným; mezi opatrovníkem a opatrovancem; mezi poručníkem a poručencem).

 

Mimořádně vydrží vlastnické právo k věci i takový vydržitel, který drží na základě neexistujícího (tedy domnělého) právního důvodu, resp. bez právního důvodu, například v případě držby části sousedního pozemku. Mimořádné vydržení se dle komentářové literatury nemusí opírat o řádnou a pravou držbu, nicméně taková držba musí být poctivá. Na toho, kdo si je na základě objektivních okolností vědom skutečnosti, že práva spjatá s držbou věci, která dlouhodobě vykonává, mu nenáleží, je pohlíženo jako na tzv. nepoctivého držitele. K mimořádnému vydržení, dle § 1095 občanského zákoníku, nemůže u nepoctivého držitele dojít, pokud se mu prokáže nedostatek dobré vůle, přičemž důkazní břemeno nese ten, kdo držitelovu nepoctivost namítá (typicky žalobce domáhající se určení vlastnictví ke sporné části sousedního pozemku dlouhodobě obhospodařované držitelem bez relevantního právního titulu).

 

Nabyde-li poctivý držitel, tedy ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává (§ 992 odst. 1), držbu od držitele nepoctivého, není to překážkou vydržení. Poctivému držiteli se však do vydržecí doby nezapočte doba, po kterou držel jeho nepoctivý předchůdce. Počátek běhu vydržecí doby tak nastává okamžikem, kdy se poctivý držitel ujme držby.

 

Pravou držbu ustanovení § 993 občanského zákoníku definuje jako držbu, která byla nabyta, aniž by se držitel vetřel v držbu svémocně nebo se do ní vloudil potajmu či lstí, anebo se usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. Nesplňuje-li držba tyto požadavky, je držbou nepravou.

 

Závěrem lze podotknout, že institut mimořádného vydržení řeší případy, kdy držitel sice na základě platného právního důvodu drží, avšak není v jeho moci tuto skutečnost právoplatně prokázat. Nejčastěji se jedná o případy zemědělských pozemků, u kterých se rozsah fakticky určitou osobou obhospodařované plochy neshoduje s formálním katastrálním záznamem vlastníka této části pozemku. Skutečný vlastník věci má ze zákona dvojnásobnou dobu k tomu, aby své vlastnické právo k takovýmto způsobem držené věci ubránil. V případě vlastnického sporu po uplynutí této doby poctivému, a zároveň i pravému držiteli postačí, aby prokázal uplynutí vydržecí doby. Na tom, kdo bude držitelovo vlastnické právo popírat, bude břemeno důkazu o tom, že držitel, či už řádný anebo mimořádný, byl v nepoctivém úmyslu, protože nedostatek dobré vůle držitele v podobě nepoctivého úmyslu, nemůže založit vlastnické právo.

 

Nejúčinnější právní obranou toho, kdo se domnívá, že mu náleží vlastnické právo k věci v držbě jiného, zejména pro případ tichého sporu o hranice nemovitých věcí probíhajícího už delší dobu, je podání tzv. určovací žaloby, pro úspěšnost, které musí být nejen tvrzen ale i prokázán tzv. naléhavý právní zájem žalobce. Tímto právním úkonem odvrátíte riziko ztráty svého vlastnického práva, neboť podáním žaloby se běh vydržecí doby staví. Tedy vydržitel již nesplní podmínku neporušeného běhu vydržecí doby. Proti neoprávněnému zásahu do svého vlastnického práva neoprávněnou držbou jiné osoby než legitimního vlastníka, se lze bránit rovněž žalobou na vydání věci, resp. žalobou na vyklizení nemovité věci (dle § 1040/1 občanského zákoníku).

 

Kontakt pro více informací:

 

Monika Rutland, partner
rutland & partners, advokátní kancelář s.r.o.
tel: +420 226 226 026
monika.rutland@rutlands.cz

 

Back to news